Sezóna 2017/2018 očima skalního fanouška
Tak to máme za sebou. Nové ráno by člověku mělo projasnit mysl, říká si, vždyť je to jen hokej. Jenže co má dělat, když je postižen chorobnou závislostí na tomto sportu a viděl ho v podání milovaného klubu aspoň v náznacích naposledy někdy v prosinci? Pachuť za touhle sezónou bude chvíli trvat. Ne ani proto, že jsme se do baráže (o ELH nemluvě) nedostali. Zklamání si letos fanoušek užil víc než dost. Pojmenuji ta svá.
První přišlo, když jsme zjistili, že Stavjaňa vyházel půlku týmu a nepřivedl odpovídající náhrady. Mužstvo přišlo nejen o značnou část produktivity (Nouza, Chovan), ale i o identitu hráčů se kterými se fanoušci ztotožňují (Nouza). Je pozdě brečet nad rozlitým mlékem, ale nechat tohle Stavjaňu udělat byla dle mého velká chyba, byť pro některé důvody mám své pochopení.
Pak přišla sezóna a fanouška, který alespoň občas vyjede ven, čekala další zklamání v podobě otřesných výkonů například v Benátkách, či v Havířově, nebo Frýdku. Hokejovost se pomalu vytrácela i z BA, ale tam zůstávaly alespoň body. Venku to byla hrůza a těch strašných výkonů by se našlo víc než jen ty, na které jsem si vzpomněl. Zpráva o tom, že vedení našlo koule na výměnu Stavjani byla tedy pro mne jasně pozitivní.
Následovalo ovšem další velké zklamání z výběru nového trenéra. Snažil jsem se před tím varovat, bohužel marně a asi i pozdě. Marian je chytrej chlap, co říká se hezky poslouchá, mají ta slova hlavu a patu, máte pocit, že takhle to prostě je a když se to ví, je to snadné. Ale zjevně není. Úspěch v play-off za sebou Marian nemá žádný a reference hovořily spíše o tom, že je to velký Mixér. To potvrdil beze zbytku. Pořád mi vrtá hlavou ten Modrák, který ho po posledním zápase v Plzni poslal někam a pak ho doporučil jako vhodnýho trenéra pro Motor. Nic, smířili jsme se s tím a těšili se, jak Marian Jelínek svá slova o tom, že chce hrát aktivní hokej a ne jen čekat na mršinu, přetaví v praxi. Jenže byly to jen náznaky. Na konci roku začala hra viditelně upadat, hokejovost se téměř vytratila i doma. Tou mršinou jsme se nakonec stali my. Fanoušci tak sledovali, jak nás drtivá většina soupeřů přebruslí a předčí v nasazení a důrazu. Znovu a znovu… Měli jsme jeden z nejlepších týmů v lize. Bohužel jen na papíře. Pořád jsme čekali, kdy to přijde, říkali si, že play-off je jiná soutěž. Čtvrtfinále nám trochu víry vrátilo, ale při vší úctě k soupeři, bylo to spíš o něm a jeho produktivitě a gólmanech, než o nás.
Semifinále pak bylo naprostým fiaskem. Sledovat, jak Kladno na ledě bruslařsky dominuje, je všude dřív, ba co víc, je hokejovější, bylo pro fanoušky značně frustrující. Možná by někdo (třeba asistent trenéra) řekl, že výsledek je až příliš krutý, že jsme o tolik horší nebyli. Já tvrdím, že byli. Byli rychlejší, působili víc týmově, byli produktivní a v obraně na rozdíl od nás předvedli minimum chyb. Takže výsledek 1:4 odpovídá tomu, co jsme viděli na ledě. 3 porážky na vlastním ledě pak byly pro nejpočetnější publikum (nejen) v lize velmi hořkou pilulkou.
Předsezónní cíle byly dva. Bavit diváky a postoupit. Z mého pohledu zůstaly jasně nenaplněny oba. Celou sezónu trpěla naše produktivita, body Nouzy s Chovanem se nepodařilo nahradit. Neďák je výborný hráč, ale králem bodování zrovna není. Bodový příspěvek od beků byl bídnej. Když bych chtěl vypíchnout, co mi z téhle sezóny utkvěje v paměti, tak to bude nekonečné množství zkažených přihrávek (zejména ty na paty mě budou ve snách strašit dlouho) a pak naše tragikomické přesilovky. Sledovat je, bylo letos neskutečným utrpením. V této souvislosti poprvé narazím na termín, který je z mého pohledu hlavní příčinou neúspěchu – alibismus.
Pamatuji si odklouzaná utkání, ve kterých jsme předvedli naprosto děsivý výkon a reakce byly takové, že se na nás soupeř vytáhl (prakticky každý) a že musíme hru zjednodušit, tlačit se víc do branky a že to přijde. Nepřišlo! Zato jsme podobná hodnocení četli prakticky pravidelně. Pokaždé ujištění, člověk by skoro uvěřil, že když to hráči a trenéři vidí, že příště na tom brankovišti někdo bude a ono zase nic a opakovaně. Aleš Kotalík, svého času postrach soupeřových gólmanů v NHL, prakticky v každém utkání vídá tu nemohoucnost v přesilovkách a pak v rozhovoru řekne, že mu přidou v pohodě, že jsme zlepšili procenta (v play-off v souhrnu úspěšnost 10 %), že se nedařily jen proti Havířovu, a že je potrénujeme podle toho, jak je Kladno brání. Jo… Na ledě to, promiňte mi, byla parodie… Včera jsme si v hokejklubu přečetli, že se přesilovky prakticky natrénovat nedají, že je to spíš o zkušenostech hráčů. Trochu rozpor, ale budiž. Tak bych se ptal, kdo že to v lize měl nejzkušenější hráče? Venca Nedorost, Vampola, Lukáš Květoň, Kutlák, Filip Novák… A sledujeme jak to honí dokola po prknech tam a zpět, jak se při přihrávce po modrý pravidelně vyháníme z pásma, jak jsme 4 za brankou a před ní nikdo, jak si nejsme schopni přihrát na 3 metry, o překvapivé kombinaci se střelou z první vůbec nemluvě.
Marian Jelínek je brán jako největší český odborník na sportovní psychologii. Je to bezesporu chytrý chlap, umí o sportu a věcech okolo hlavy krásně vyprávět (bez ironie, je to fakt zajímavý a rád bych ho s úžasem poslouchal někde u piva), ale zjevně to v kolektivu není schopen aplikovat v praxi. Nebyl toho schopen v Plzni, kde hráči měl z těch jeho motivačních hesel na nástěnce legraci a nebyl toho schopen v Motoru. Možná by mohl uspět někde u mládeže, ale i o tom mám své pochybnosti.Mixováním sestavou vytvořil stav, kdy přihrávky častěji nenacházely než nacházely spoluhráče a kdy jsme téměř v každém zápase byli vyloučení za nadměrný počet hráčů na ledě. V některých utkáních i opakovaně.
Rád bych tedy u Mariana Jelínka viděl sebereflexi. Nechci rozhodně tvrdit, že je jediným strůjcem neúspěchu, to by nebylo spravedlivé. Ale za herní projev i výsledky je zodpovědný hlavní trenér a tak by měl vyvodit důsledek a rezignovat. Tím myslím nereflektovat na nabídku nové víceleté smlouvy, která celému trenérskému triumvirátu byla předložena. Pokud tu sebereflexi nenajde, mělo by důsledky vyvodit vedení a ty návrhy smluv prostě roztrhat. A protože je Marian, jak jsme si na začátku jeho působení přečetli, zastáncem kolektivní odpovědnosti ve stylu spolu chyceni, spolu oběšeni, očekávám, že alespoň nějaká svá slova uplatní v praxi a tak odstoupí i společně se svými asistenty. I oni nesou dílčí odpovědnost.
Přesto bych od hlavního trenéra rád znal odpověď na některé otázky. Zda si tu aktivní hru opravdu představuje tak, jak jsme ji vídali na ledě Budvar arény. Jak si vysvětluje tak propastný rozdíl v rychlosti bruslení většiny našich hráčů a soupeřů? Je to dáno kondicí (dynamika, výbušnost), věkem, neochotou jezdit, nebo snad špatnou technikou skluzu? Čemu přičítá neúspěch v podobě mentální (ne)odolnosti našich hráčů? Učebnicovými příklady by byly minely dvojice Kutlák – F. Novák a přesilovkové působení Bárty v přesilovce 5 na 3 ve druhém domácím zápase. Čemu přičítá, že zatímco na nás se každý soupeř chtěl vytáhnout, my téhož (až na pár výjimek) nebyli schopni? Proč hráči v tolika utkáních nebyli ochotni vystoupit ze své komfortní zóny?
Na analýzy neúspěchu a přijetí nápravných opatření jsou v klubu jiní a mnohem povolanější. Přesto se pokusím shrnout, co by se dle názoru dlouholetého fanouška mělo změnit:
Paradoxně začnu tím, co bych neměnil. Přečetl jsem i slyšel názory na to, že by měl rezignovat GM Standa Bednařík. Pokládám to za naprostý nesmysl a totální úlet! Jeho hlavní zodpovědností je zajistit fungování klubu a zejména naplnění jeho rozpočtu. Tohle se mu daří víc než dobře a podle informací, které mám, i navzdory letošnímu neúspěchu zůstane rozpočet pro příští sezónu nejméně ve stejné výši jako letošní. V tomto byly schopny konkurovat pouze ještě loni extraligové Vary. Je hlavně zásluhou Standy Bedanříka, že se Motoru daří si zachovat přízeň sponzorů. Pokud někdo říká, že by GM měl odstoupit, z mého pohledu neví o čem mluví.
Problém je sportovní stránka a zde nastolené kompetence. Velký počet lidí, kteří do toho mluví, malý počet těch, co nesou odpovědnost. Opustil bych model sdružující funkce hlavního trenéra i sportovního manažera do jediné osoby. Ne že by obecně nemohl fungovat, jen se nám nepodařilo najít svého L. Zábranského, nebo V. Růžičku. Stavjaňa ani Jelínek tyto schopnosti neukázali a třetí pokus už bych raději neriskoval.Takže jak již uvedl jeden kamarád, jako klíčové spatřuji obnovení samostatné funkce sportovního manažera a její obsazení člověkem, který bude mít ostré lokty, bude umět říkat nepříjemné věci a důrazně konat v situacích, kdy výkony hráčů nebudou hodny diváckého a materiálního zázemí, které tady v Č. Budějovicích máme. Měl by mít kompetence i vůči novým trenérům a důrazně odstranit alibistické pohledy trenérů a asistentů na naši hru, které jsme pravidelně četli poslední 2 roky. Měl by mít dokonalý přehled o tom, co se děje v kabině, jaké jsou zde vztahy a problémy a umět případné obtíže včas řešit. K situacím, kdy já jako fanoušek vím o problémech v kabině a vedení o nich netuší by nikdy nemělo dojít!
Dále by dle mého názoru stálo za to se zamyslet, zda je pro Motor vhodná strategie vyhlašovat každoroční útok na postup a podle toho tvořit kádr, který pak nemá přílišnou dlouhodobou perspektivu. Výsledkem pak je poněkud přestárlý tým plný papírových hvězd za zenitem, jejichž výkony často neodpovídají výši jejich gáže. Mladí v našem klubu v posledních letech dostávají minimum příležitostí v A týmu a tak odchází jinam, či dokonce končí s hokejem. Nejsme Sparta, ale trochu se tak v rámci 1. ligy chováme. Měli bychom jít spíše cestou Vítkovic, nebo letošního Kladna. Dát větší šanci mladším hráčům a odchovancům i za cenu toho, že by ten opravdový útok na postup měl přijít třeba až za 2 za 3 roky. V tomhle je třeba Kladno (i kdyby jim to letos nevyšlo) o krok dále. Věřím, že pokud by se to fanouškům a sponzorům správně odprezentovalo, dokázali by to pochopit a být v zájmu vyššího cíle trpěliví. Krom času na systematickou práci bychom z týmu sejmuli i část tlaku, který každoročně tvoří i předsezónní cíl – letos nic než postup. Jasně, Motor nemůže mít jiný cíl než návrat do extraligy o kterou nepřišel sportovním neúspěchem. Ale musí to být hned?
Podačilo se tu v poměrně krátkém čase vybudovat fungující klub s plně konkurečním rozpočtem. Máme nejen na poměry 1. ligy krásnou a moderní halu, na zápasy chodí až neskutečné počty diváků. Neměli bychom je nechat křičet Bojujte za Motor, raději bychom přece všichni slýchali a skandovali oslavné Tohle je Motor!
Bude to příští sezónu?
