Krátce o JXD, Franzovi a obiloznalci Landovi
Proč toto sepisuji
Nasral mne JXD, nasral mne Franz. Ne proto, že dělali co dělali, ale protože lžou a nejsou schopni přiznat se ke své slabosti a říct. Hele kluci a holky, byla to píčovina. Článek z reflexu zde.
K tomu dodává Franz na svém Facebooku:
„Stejně tak rázně odsuzujeme výroky lidí jako Martina Overstreet, Petr Bergmann a Amrit Sen, kteří na internetu stále a dokola šíří lživou fámu o tom, že byl Vladimír údajně svědkem rasově motivovaných útoků a přitom nezasáhl. Šlo prý o incidenty na Žofíně a Hradčanské. Vladimír Franz ovšem tímto oficiálně prohlašuje, že se žádných podobných akcí nikdy neúčasnil a to ani v roli pasivního pozorovatele. “
Kdy předtím JXD píše:
Že se jen tak sešli s VF ve Slavii a tam se domluvili, že naučej skinheady dobru. Bože to je blábol. Zkusím naznačit proč.
Přidávám k tomu i Daniela Pandu, protože neustále mlží, lže a zakrývá svou opravdovou ideologii a názor.
Tedy předtím, než se podívám na krátké představení těchto tří výtržníků, krátké povídání o tom, co já s tím mám společného.
Co jsem dělal na začátku 90ejch.
Na na konci 80 a začátku 90 let jsem běhal po světě jako přesvědčený, mladý a blbý pankáč, domnívající se že anarchie to je vono a že jako Nou Fjučr. Také jsem bydlel v Praze a tam začal do té doby potlačovaný punk and Oi! opravdu bublat a překotně se vyvíjet.
Velmi zjednodušeně a krátce
Lidi mající rádi tvrdší muziku a underground se tak nějak rozdělili. Někteří zůstali pankáčema a někteří si hlavu oholili a stali se skinheady. Zatímco pankáčové trošku tušili co je to být pankáč, většina skinheadů nikoliv. Někdo se domníval, že musí hajlovat, někdo, že právě ne, ale většinou se shodovali v tom, že když už zmizel komunista, nový nepřítel jsou anarchisté a jinak barevní lidé. Černochů máme málo, tak museli vzít za vděk cikánama. Ovšem pár kubanců nám tu ještě zbylo. Tím se punk and Oi! vyprofiloval. Každá větev, pokud to tak lze vůbec nazvat, si pak žila vlastním životem a vyvíjela se ve vlastních intencích . Já jsem zůstal u té punkovější větve a stal se squatterem (Ladronka) , psal jsem občas do A Kontra (anarchisticky časopis) , zapojil se do Svobody zvířat. zakládal jsem budějovickou Buquici (jihočeská anarchistická buňka) a pořádal jsem koncerty mimo jiné i s Petrem Bergmanem . A pochopitelně jsem začal sám hrát HardCore.
K těm třem výtržníkům.
Výtržník 1. Nácek a pitomec v současné době krotitel kohoutů.
Landa byl od začátku vlastně ten kdo od začátku ukázal, že je to on, kdo vezme české skinheady k sobě pod kohoutí křídla a pokusí se je sjednotit. Někdy v roce 88 založil s Matáskem skinheadský Orlík , který vznikl z HC kapely F.A.S (Fetální alkoholový syndrom). Už na prvním demu se objevují songy jako Bíla Liga
Co to bylo za ránu, kdo nám to sem z palmy spad, černý oči, je to negr…… černou duši mi vybělila.
Bílá síla znamená White Power a ne že ne.
Na legendárním koncertu v Bzenci se Kejklíř vyznává z toho, ze by si strašně rád zahrál s prokazatelně neonacistickou skupinou Krátký proces. Jejich báječný text: „Koľkých sme vás upálili, milión či šesť, kde je vlastne pravda, my sa nedáme zviesť“/ „Pojďme na to spolu a neserme sa s tým, rozpálíme pece a zostane len dým!“
Skupinu včetně hajlujících mudrců je možno vidět zde na společném koncertě právě s Vorlíkem.
Na videu se různě někteří lidé vyjadřuji. Včetně v té době evidentně zmateného Fanánka.
FIKCE:
O jeho současném působení a přejmenováním na Pito 44 se už toho napsalo dost. Jen připomenu několik posledních náhod z Vlastencova života. NeoFolk nebo také Neo Folk je název německého sdružení fašistů schovávající se za runy a různé runové symboly. Při turné Československo 2008 se nechal vyobrazit jako prezident s runovým nápisem Mercurius (oběh merkura kolem slunce trvá 88 dní), vlastnictví Restaurace Rudý Baron ( Manfred von Richthofen) či podobnost jeho Ordo Lumen Templi s árijsko – křesťanským řádem ORDO NOVI TEMPLI (Nový Templářský řád), který mezi lety 1902 – 1905 založil áriosof Jörg Lanz von Liebensfels.
EOF FIKCE
Ale jak říkám, třeba to jsou jen náhody. Jen jich je nějak víc. A není to vše.
Mimochodem, Daníku. Vyrolnit, rolnit prý má ve staročeštině týž význam, jako dnes více používaný výraz výron semene. © Jakub Horák
Potetovaný intelektuál.
Výtržník 2. Ideolog a kandidát na velvyslance v Papui Nové Guinei
On byl Franz vždy poměrně zvláštní osobnost. Nevím zcela přesně co dělal před tím, než začal vysedávat se svými soukmenovci ve vinárně Orlík, ale vypadal asi takto:
Ne kecám, to již byl mnohem více potetován. Ta fotografie pochází z mnohem dřívější doby.
Osobně jsem se s ním setkal až mnohem později, kdy jsme spolu ve studiu stříhali jeho muziku k divadelní hře Romeo a Julie v JčD. A tady říkám, ten pán umí a dělá to zajímavě non konformně ,ale je to dokonalej magor. Každopádně s ním bylo v 90 letech vedeno několik rozhovorů a to ne na téma jeho hudbo skládání či malování, ale jako s jedním z ideologů skinheads. Nosil maskáče, bomber, holou hlavu a prý pravidelně kázal ve zmíněném Orlíku, tedy vinárně. Údajně pod jeho dohledem pak provedli jeho soukmenovci několik napadení a zmlácení lidí, za jeho tichého přihlížení, kdy se nezastal ani když byly napadeny holky. Viz známá kauza Martiny Overstreet, která se k ní dnes vyjadřuje takto:
„Nebo takhle ještě: Já dovedu leccos pochopit. I „mladický nerozvážnosti“. Byla taková doba, mladý lidi měli krizi indentity, Vláďa se navíc musel vypořádat i se sexuální orientací – to nebylo v 80. letech nic lehkýho. Asi hledal nějakej pevnej řád, „chlapáctví“, aby zamaskoval svoji citlivost (nedělám si vůbec srandu) a taky byl z celý tý party jednoznačně nejchytřejší, inteligencí je všechny převyšoval minimálně pětkrát, prostě na ně ve všem měl. To bylo určitě příjemný, nakonec to ale opustil a vydal se nějakou konstruktivnější cestou, okay. Taky můžu říct, že nikdo z nás není dobrý člověk atd. atd., takže nač moralizovat a vytahovat na něj kostlivce ze skříně. Vadí mi vlastně jenom, že se k tomu nikdy nepostavil a když se ho na to různý kolegové novináři vyptávali – na tohle období – všechno bez mrknutí voka zapřel.“ .
S tímto názorem rozhodně souhlasím a dívám se na něj, ně, právě takto. Řekni kurva jak to bylo a nelži. Nikdo nejsme svatej.
Je to k incidentu kdy ona sama, jak říká, byla napadena jeho pohůnkama a on jen přihlížel a přikyvoval. Tyto incidenty se staly ještě na více místech a Franz u nich byl prý opakovaně. Osobně jsem tam nebyl. Např Žofín 1990, nebo mediálně známý incident na Hradčanské. Jedno z Martiny vyjádření je zde:
„Já nechci. Vím, že se člověk vyvíjí a že by mu okolí mělo časem prominout všelijaký ty „mladický nerozvážnosti“, ale já na to seru. Franz byl v 80. letech nácek jak poleno a ta jeho parta debilů, který denně předsedal ve vinárně Orlík, mi zkazila rande, když jsem si tam se svým chlapcem přišla jednou po kině slušně vypít colu. Tahali mě za vlasy a mému chlapci poplivali křiváka, takový ponížení – směl si to utřít až venku. Nemohli jsme nic dělat, když jsme dohromady vážili asi čtyřicet kilo! Naštěstí otčím mého chlapce zorganizoval ještě tu noc trestnou výpravu a naše čest byla pomstěna. Další oběti takovou kliku ovšem neměly. Na jednom punkovém koncertu na Žofíně se Franz a jeho opičáci vesele procházeli po malý holce ve svých kanadách a hajlovali u toho jedna radost. Skončila se zlomeným žebrem a svalovou horečkou. Nevěřim tomu chlapovi ani ň. Ale nakonec – tak ať si tim prezidentem třeba je, dyť vono je to dneska jedno…“
On sám nedávno prohlásil, že není a nebyl skinhead. Ovšem v článku z Vlasty z roku 1990 ,tvrdí, že není typický skinhead, nicméně tak vypadá: vlasy na milimetr, vysoké boty, maskáče. Ehm 🙂 No mohl se přiznat, že je atypický skinhead ne ? Vždyť také ano. I když tetování patří k punku, jako ke skinheadům, takhle to nikdo zatím nepřepísknul. Ale v každém případě je to jeho věc a jen si z toho hloupě utahuji, protože mi to přijde mimo. To je ale jen můj názor.
Franz mimo jiné uvádí:
„To, že se ve světě skinheadi objevili, považuji sociálně za logické. Každá civilizovaná společnost se podvědomě brání agresivnímu pronikání promitivnější kultury, lidí, kteří mentalitou a temperamentem nejsou schopní přijmout místí pravidla soužití. Anglie má leta problémy s přívalem barevného přistěhovalctva. Německo s Turky. Francie s Araby. Co je ve dne cizokrajným folklórem, mění se soumrakem na organizovaný zločin, pasáctví, narkomanii, veksláctví, loupeže, vraždy. Tam kde stát nestačí zajistit klid, musí si tedy lidi pomoct sami. Tak – zcela organicky – vznikl skin.“
No podívejme na něj na filutu a filozofa 🙂
Více té filozofie předvedl např. , když nabádal k pravidlům skinheadské domobrany v hotelu Tichý v Braníku také v roce 1990.
Viz:
Dále pamětníci:
Jak se vyjadřuje Petr Bergman, mimochodem člověk, kterého si za svou práci pro scénu a komunitu velmi vážím.
„Nikdo dnes neví, z jakého prostředí Vladimír Franz vstoupil do veřejného prostoru, málokdo si dohledá, jak se vyjadřoval v devadesátých letech, že se stavěl do čela tehdy se rodícího skinheadského hnutí, spoluzakládal Novou českou jednotu, řečnil na koncertech rasistických skupin a otevřeně rasisticky a xenofobně se vyjadřoval do médií.
Tohle vše je však dochováno a lze to snadno dohledat. Pohyboval jsem se v té době v punkové komunitě, která se s ranou skinheadskou scénou stýkala, rasistů tam bylo v té době málo, nikdo je nebral vážně, nebyli militantní a rozpor nebyl tak ostrý, jaký známe z poloviny devadesátých let.
Franze a lidi jemu blízké jsem tedy v té době znal, chodili jsme do stejných hospod, na stejné koncerty, dokonce jsem poskytoval rozhovor do časopisu Květy o punku a druhou polovinu o skinheads dělal právě Franz. I tento rozhovor lze snadno na internetu najít a Franzovy tehdejší názory z něj zaznívají zcela jednoznačně.“
Další kdo má jistě co říct je Amrit Sen o V. Franzovi :
V 90 letech se nakrátko stal mluvčím českejch naziskinheads, spoluzakládal jejich časopis Čech a sepsal a propagoval jejich programový prohlášení. Hlásal v TV i pod koněm kraviny typu že nová vláda by měla novou policii postavit na členech skinheads, protože maj k práci v podobnejch organizacích vztah a budou pro ní ti nejlepší. Pak nějakou dobu, co chodil
na zkoušky Orlíku dostal před vinárnou Orlík od plešek do držky, protože objevili, že podobně jako bejvalej předseda celostátního vysokoškolskýho ústředního výboru SSM pan FX Doležal, kterej šel v první řadě pochodu nácků na Žižkov „vyčistit“ hospody od cigošů a nadšení žižkované jejich průvodu mávali z oken, má taky židovský předky. Pak se oba potichounku z paktování s náckama stáhli. A to je jenom perlička. Některý infa se daj dohledat na netu. Já si některý věci dobře pamatuju, I´když se samozřejmě dobou a časem člověk mění, mě to úplně stačí, abych se stejně, jako těma dalšíma kandidátskejma šaškama nezabejval víc, než si zasloužil, natož abych je prokrindapána volil ! Píšeš, že je mezi lidma podporujícíma tuhle nesmyslnou kampaň spousta lidí, kterejch si vážíš. Jména některejch z nich byly jenom fejk a zneužitý. Jinak je smutný, kolik lidí už zase po dvou dekádách tak dokonale zblblo, podobně, jako tenkrát velká část generace našich rodičů a naskočí na kampaň, která jenom pomáhá tomu, aby díky jednomu šaškovi, kterej jenom taky skočil na špek svýmu narcisizmu a těch, kterejm se tohle odvedení pozornost od toho hledat nějakýho opravdu kvalitního kandidáta. Skutečnou podporu mocnejch Franz samozřejmě nemá, ani nemůže mít, ale nesmírně se jim hodí k tomu, aby se nakonec daleko snadnějc stal prezidentem ten NEJPRAVĚJŠÍ Z PRAVÝCH.
Prostě ač jsem ho v té době nepotkal, při nekonečných debatách s protivníky, rozumněj skinheady, tak se plešky na jeho názory neustále odvolávali a různě jej citovali. Pokud si to necucali s prstu, což je při inteligenci některých jedinců těžko představitelné, jsem přesvědčen o tom, že se Franz se v té době choval rasisticky a xenofobně, nebo o tom hlásal a myslím, že kdyby svou myšlenku lepší organizace skinheadů dotáhl do konce, mohl být i velmi nebezpečným. Díky bohu za Izrael.
Ke „zhulence“ jen krátce
Výtržník 3. Krom HIV pozitivní už byl úplně všechno na světě.
Myslím, že se ke skinheadům dostal kvůli svému povolání a jako vždy to vzal velmi vážně. Opět ale lže když tvrdí, ze mezi skinheady nechodil a že jen tak filozofoval ve Slávii s Franzem. Chodíval s partou skinů do hospody u Českého lva a do jiných podniků, mimo jiné i již zmíněný Orlík. Moje zkušenost s ním, je z roku 90 či 91, neumím to říci přesně, kdy jsem stál na Vyšehradě u metra a čekal na svou budoucí manželku. Na hlavě účes alá Sid Vicious a přes rameno batoh s A v kroužku. Při čekání mne překvapila rána baseballovou pálkou do zad. Věřím, že to překvapí leckoho. Když jsem se otočil , vidím partu obombrovanejch v jejižch středu stojí JXD stejně oděn a ten oběma rukama nad hlavou naznačuje kohouta a náramně se baví, zejména proto, že těch ran pálkou jsem získal ještě pár. Co dělal po té už nevím, protože jsem po pořádné dávné slzného plynu, asi aby mi to bylo líto, přestal vidět cokoliv.
Tedy Jíříku a Vláďo. Pokud se takto dělá dobro, již všemu rozumím.
A ještě jednou říkám. Jirko, jsi čurák s krátkou pamětí, tedy jak říká bývalá manželka
„Tome, neříká se čurák s krátkou pamětí, ale vyzrálý muž reinterpretující svůj životopis“
Použité odkazy a texty:
- Petr Bergman Anti Franz
- A-kontra
- Svoboda zvířat
- Bzenec 1991
- Hlavy jsme si vyholili společně
- Vlasta 1990, přepis
- Sid Vicious
- Squatting
- Rasismus
BTW Sid Vicious je smažka a vrah a je zde uveden jen proto, že ten účes k punku tak nějak patřil.
Díky, neskutečně jsem se do tohoto textu zažral, ač jsem o tomhle kdysi sám hledal infa a nějaký, který jsi tu zmínil našel, věc ohledně franze mě dost překvapila stejně tak jako Tvá historie 🙂 Především pak zmínka o HardCore.. kdybys měl někdy chuť sepsat nějaké další historky a zážitky z týhle doby, byl bych moc rád, čte se to výborně. Díky 😉
Tak tohle mne hodně překvapilo. Celé je to hodně „hutné“ čtení a vzhledem k tomu, že jsem měl jednou v nájmu rodinu, co se tak trošku jinak oblékala, tak trošku jinak … tak se stalo, že jsme se „musel“ o tom něco dozvědět. Asi si to celé budu muset ještě jednou přečíst i s Vašimi ctěnými komentáři – doma, fé klidu.
Zajímavej a výborně zpracovanej článek obsahující pro mne řadu překvapivých informací. Nejen o zmíněných pánech ale i o autorovi.
Jen nevidím spojitost s von Richthofenem. To žádnej nácek nebyl i když pitomeček typu žvatLandy si klidně mohl myslet opak.
Jinak souhlas se Simonem, že Franc v TV rozhodně pověst intelektuála nepotvrdil, byl nekonkrétní, používal prázdný fráze.
Konečně jsem se dostal přečíst Tvůj článek . Docela jsem sedl na řiť, protože mě tihle Pénové nezajímají,nevím o nich prakticky zbla …. nidky jsem neuvažoval, že bych náhodou někoho z nich nějak podpořil, ´Tvým článkem se to ale obrací ..násilí nemám rád obecně . K symbolům – kdybych tohle četl, tak jsem si to triko fakt nevzal:-))) Nicméně tam ta symbolika vychází z mého oblíbeného gothic rocku….
buď v klidu tys měl na tričku keltský kříž, na ten si Ječmínek 55 ani nevzpomene :-):-):-) doufám
Uplne v pohode, delal jsem jen legraci.
Děkuji za informace, některé věci jsem vůbec netušil a nevěděl.
Palec nahoru, díky Tome
Paráda. A tohle znáte? http://hassan.blog.idnes.cz/c/307909/Trava-je-zelena-nebe-je-modre-a-Landa-je-nacek-az-do-morku-kosti.html
Jo, ja jsem od nej vzal ty fikce, proto jsem to tak oznacil, protoze Hassan je pitomec a udelal z toho vetsi konspiraci, nez utok na WTC.
jinak předpokládám, že když tu jsou odkazy na FB, tak se může šířit? je to fakt dobře sepsaný.
Clanky zde jsou verejne a vyjadruji vetsinou jen nejaky nazor autora. A sdileci tlacitka jsou od sdileni.
Wow. pěkně si to sepsal. Souhlasím s tím, že Franzova kandidatura jen nahrává tomu aby do dalšího kola šel Zeman. Skoro to vypadá jak kdyby ho Zeman nasadil. 🙂
Jinak k Landovi jsem dával pěkný článek od Peňáse na ofiko forum, tady do komentu snad nebude vadit celý: K tomu Landovi: tohle je článek z roku 2008, vyšel v Divadelních novinách, kvůli kontextu.
Můj nechtěný život s Landou
Danielem Landou jsem se vždy zabýval jen nechtěně, nesystematicky a spíše proti své vůli, nicméně jako pisálek kulturních rubrik jsem si nemohl odpustit občas něco nepoznamenat k jeho činnostem, neboť takový je už náš úděl. Nedovedu si přitom představit osobu mně lidsky vzdálenější, vždyť já jsem svou konstitucí fyzickou a duševní jeho pravým opakem, nevlastním ani řidičský průkaz, ani milimetr mého těla není tetován, z bojových sportů bych snad zvládl nanejvýše pohlavek uštědřený hlavě zcela nehybné, a i ten bych ještě spíše jen naznačil. Necítím v sobě ani stopu vůdcovství, jakákoli smečkovitost a stádnost je mi cizí, ba odporná, spirituální puzení nedosahuje u mě dál než k tichým sympatiím ke katolicismu, jež dávám najevo tím, že občas zajdu do kostela na mši a tam stojím nenápadně za sloupem a stydím se za to, že ani pořádně neumím odříkat Credo. A to nemluvím o věcech ideových, v těch bych si s Landou nerozuměl vůbec.
Orlík
Nicméně Landovi se lze v české kotlině jen těžko vyhnout, nevědět o něm zhola nic, nedostat se do situace, kdy si člověk na něj musí vytvořit jakýsi názor, i když by měl mnohem raději názor na něco úplně jiného. Poprvé jsem jeho existenci zaregistroval na samém začátku devadesátých let, kdy vystupoval se skupinou Orlík, jejíž desku mi nadšeně přehrával jeden známý, já jsem nadšený nebyl vůbec, ale v oněch letech všeobjímající tolerance jsem se možná domníval, že v rámci demokracie je nutné spolknout i trochu toho latentního (byl však úplně latentní?) rasismu. Pamatuju si pak na ono slavné Landovo a Matáskovo televizní vystoupení, kdy oba vyholení hoši zkroušeně seděli ve studiu, vzdychali a skoro plakali a dušovali se, že oni to myslí dobře a že jsou špatně jinými hololebci pochopení, a že v takovém případě raději Orlík rozpouštějí. Bylo totiž krátce po prvních rasových vraždách, s nimiž sice Landu a Matáska spojovat jistě nelze, jen ti vrazi měli velmi rádi jejich písně. Po letech mi jeden blízký kamrád z Respektu (Raspekt byl první a dlouho jedniný, který psával znalecky o vietnamské minoritě v Čechách – tehdy ještě zdaleka ne tak početné, složené z lidí, kteří tu zůstali z první, gastarbeiterské vlny), vyprávěl, že mu Landa s Matáskem zavolali do redakce a prosili ho o radu či přímo pomoc. Dostali totiž zprávu, že napadaní Vietnamci samozřejmě považují za vůdce českých rasistů právě je, tedy Orlík, a že jsou připraveni se bránit. A že jsou mezi nimi veteráni vietnamské války, vycvičení na pralesní boj muže proti muži, a těchto zkušeností jsou schopni použít i na ně, studenty DAMU, kteří si prostě jen tak hrají nějaké nevinné písničky. V Respektu jim tehdy poradili, ať okamžitě Orlík zruší a oznámí to veřejně, pokud možno v televizi. Večer už tam seděli. Vždy mě proto pobaví, když se dočtu, jak Daniel Landa vypráví, že Orlík rozpustili dobrovolně, po zralém uvážení, pomalu jako akt dospělosti.
Krysař
Roky běžely a mně byl Daniel Landa zcela lhostejný, jen sem tam jsem se doslechl, že zpívá jakési písně a ty písně jsou prý velmi oblíbené mezi prostým lidem, protože pozvedávají upadlou morálku, jsou o mužnosti, statečnosti v boji, o tom, co museli cítit chlapi, když opouštěli opevnění. Landovu hudební produkci nešlo někde nezaslechnout, třeba v přehrávačích dálkových autobusů, mě ale dokonale míjela, v té době jsem už nejraději poslouchal Mahlera, vídeňské klasiky a Janáčka. Přesto jsem mu ani já neuniknul. V roce 1996 mě kdosi upozornil, že bych se měl jít podívat do divadla Ta Fantastika na Landův muzikál Krysař. Šel jsem. Doposud tvrdím, že Landa tu rozehrál základní antisemitská klišé, jenom si nejsem jistý, zda vědomě. Protože u Landy si myslím, člověk nikdy není úplně jistý, co plyne z vědomého záměru, a co se mu tam zkratkou vloudí jaksi pod rukou, třeba už jen tím, že se Landa pohybuje blízko ideových zdrojů, z nichž různé obsahy a symboly jaksi emanují. V jeho libretu nejde ani tak o Dyka, jako spíše Alexeje Pludka a jeho román z osmdesátých let Nepřítel z Atlantidy, který je pozoruhodným případem symbolistně haleného antisemitismu v české moderní próze. Ve zkratce jde o to, že jakousi utopickou zemi ovládne národ kupců, kteří přišli odkudsi ze zatopeného Ostrova a nyní vykořisťují chudáky rybáře, řemeslníky, poctivé domorodce. Shodou okolností jsou Ostrované tmavovlasí, mají velké nosy a jakési pejzíčky. Tak tomu bylo i v divadle Ta Fantastika! Úlisní Ostrované měli navíc ještě jakési klikyháky na tunice. Měla je i představitelka hlavní role, Lucie Bílá, která se jako příslušnice privilegované kasty do Mstitele s kostní píšťalkou (hrál ho Landa) zamilovala. Vzpomínám, jak jsem užasle seděl v hledišti, rozhlížel se kolem, zda diváci vidí to, co já. Viděli, ale zřejmě jinak. K mému údivu se nekonaly před divadlem demonstrace, herci (a nebyli to herci ledasjací: Vladimír Javorský, Zuzana Stivínová…) neodmítali v inscenaci hrát, muzikál nebyl stažen z repertoáru, ale hrál se dlouhá léta. Dokonce nebožtík Pavel Dostál se ho zastával, chtěl se se mnou o tom při náhodném setkání bavit, říkal, že on by přece rasismus netoleroval, jen ho tam neviděl. Odvolával se při tom na názor Egona Lánského, který by přece antisemitismus poznal. No, to jsem si nebyl jist, je-li on právě ta autorita… Psal jsem o Krysaři tehdy do Respektu, Vladimír Just, například, do Literárních novin, odměnou nám byl inzerát (už tehdy Petr Kratochvíl nešetřil) otištěný snad ve všech denících. Sdělovalo se tam mimo jiné, že si nás neváží, což by mě nikdy nenapadlo něčeho takového se dožadovat. Pak jsem si někde přečetl, že o mně Landa prohlásil, že jsem inkvizitor, dokonce to pak i zopakoval, tomu jsem se musel jen smát.
Ordo templi lumeni
Doufal jsem, že jsem s Landou skončil a ponechám jej dalším osudům. Zabývat se jeho psychologií se mi nechtělo, jeho hudbu jsem ignoroval, jeho názory mě zajímaly jen do té míry, do jaké byly přitažlivé pro širší lid. Zdálo se mi ostatně, že se Landa začal krotit, že šel jaksi do sebe. V rozhovorech, které se mi dostaly do ruky, se vyjadřoval často hloubavě, s jakousi urputnou přemýšlivostí, do popředí kladl hodnoty jako je rodina, práce, tvorba, dětská hřiště, bezpečnost na silnici. Občas poznamenal, že moc přistěhovalců škodí, hladinu zájmu však vzbouřil především, když se objevil v kápi, celebrujíce vlasteneckou mši, při níž mu asistoval k nemalému překvapení světící biskup Václav Malý. Nebo to bylo obráceně? Založení řádu Ordo templi lumeni mně přišlo jako pokračování grotesky, zároveň mi potvrdilo, že cesty určitých duševních pochodů jsou u některých lidí nevyzpytatelné. Je však vždy těžké nahlédnout do duší druhého, natož exemplářů, jakým je Landa. Zároveň je u něj obtížné oddělit, co je marketingová maska, a co plyne ze skutečně niterních pohnutek. Možná jedno s druhým splývá, přičemž nemohu vyloučit, že mnohé myslí upřímně, ale také ví, jak toho využít. Nepochybuji, že se skutečně nějakým způsobem interesuje o věci spirituální, čte, jak říká, C. G. Junga, zabývá se astrologií, postavením planet, fušuje do alchymie, tráví čas na meditacích. Věřil bych, že se skutečně dal na cestu sublimace, tedy zjemnění a zduchovnění, vždyť některé jeho poslední projevy mají rysy až zženštilé a Landův výraz v něm měl blízko samému záchvatu pláče. Myslím tím onu epizodu, kdy se národa ptal, zda si ho zaslouží.
Zlatý drak
To se stalo na jaře, v souvislosti s brněnským případem, od něhož však už také uplynulo pár týdnů a zdá se, že se věci uklidnily, což je asi rozumné. Šlo tehdy, jak si pamatujeme, o to, že vedení činohry Národního divadla v Brně oznámilo, že hodlá spolupracovat na jedné, ještě snad ani nenapsané inscenaci právě s Landou. Ten tehdy zrovna rozjížděl své česko-slovenské turné, které bylo opět opatřeno několika chytrými provokacemi, například plakátem v podobě federální poštovní známky s Landou a s jakousi tajemnou symbolikou Merkuru, která je shodou zcela náhodných okolností také šifrou pro jméno Adolfa Hitlera. Když se na to novináři ozvali (jde o to, jestli na to také sami přišli), Landa samozřejmě nechápal, o co jim jde, neboť mu šlo přece jen o planetu Merkur. Tak je to ale vždycky. Psal jsem už do svého časopisu (Týden), že mě osobně pozvání Landy do brněnské Mahenky nepřekvapilo, neboť její současné vedení sestává ze svérázné dvojice Zdeněk Plachý – Jiří Šimáček, kterou mám tu čest trochu znát. A vím, že jejich srdce a mysl jsou upřímné, stejně jako jejich dramatická díla, v nichž se postmoderně kloubí vysoké a nízké, kýč s banalitou a klasickými obsahy. Zahrnuli tedy do své všeobjímající náruče také Landu, ke kterému pociťují afinitu právě proto, že podobný široký rozptyl nalézají i u něj. Zatímco oni jsou však intelektuálové, kteří se k věcem propracovávají skrz složité obsahy a podobně složité a komplikované tvary z nich pak vycházejí, on jde za svým přímo, má schopnost zjednodušovat a vyjadřovat se v prostých větách, v pochodových popěvcích a rázných gestech. Tohle jim chybí, a tím spíše to na něm oceňují. Když jsem s nimi před měsícem mluvil (byl u toho i Martin Dohnal – a já bych si těžko dovedl představit větší Landův antipól), měl jsem pocit, že jejich zaujetí Landou je povahy až citové, že v něm vidí svou představu sebe samých, kdyby se mohli vzdát svého intelektuálního ustrojení. O Landovi se vyjadřovali skoro s takovým emocionálním pohnutím, jako když mluvíme o své čerstvé lásce. O jeho problematických polohách vědí, ale je to právě takové, jako když slyšíme a víme nepěkné věci o svém novém miláčkovi, a domníváme se, že my jej z nich vyléčíme, půjdeme mu příkladem, a on se nám odvděčí. Myslím, že z jejich strany nejde o marketingový trik, snažící se nalákat známé a „kontroverzní“ jméno do poněkud těžkopádné budovy Národního divadla, kterou pro brněnskou buržoasii postavila firma Helmer – Felmer. Jde tu o lásku, o lásku mezi muži, ale ta bývá nejupřímnější a její kvality a trvanlivost prověří až společná dobrodružství. S takovým pocitem jsem odcházel z kanceláře Zdeňka Plachého v Mahenově divadle a trochu to těm mužům záviděl. Já jsem v tomhle ohledu citově zcela chladný.
JIŘÍ PEŇÁS
mě docela pobavila historka s rušením Orlíku.
A ještě k Franzovi, viděl jsem s ním rozhovor na ČT a teda nic moc. Má pověst, že by měl být pomalu nejchytřejší z kandidátů ale tam nic moc nepředvedl. jen obecné fráze a jak si nechá radit od odborníků. Sice neřekl od jakých ale to nechám stranou. Redaktorka po něm chtěla názor, ale jen jí odkazoval na odborníky, kteří mu budou radit.. no takovej Zeman si ho v debatě namaže na chleba (což teda asi udělá s každým protikandidátem 🙁 ).
Like