Los Gaučos – fandíme v sedě

Sucho, čas pro den v žáru plamínků kondičního tréninku

Protože váš-náš klub zastírá mnoho tréninkových otazníčků, rozhodl jsem se vám dát trošku nahlédnout pod pokličku mé tréninkové kuchyně a budu vám zde tlumočit zápisky z mého deníčku….

Pondělí

8:30 – vstávám, za chvilku mám být na zimáku a mám na starosti ty lemry co simulujou jen proto, že nerozumí, co po nich trenér v angličtině chce. Sem nevěděl, že anglicky neumí tolik hráčů? Slabota, to že jsou marod, jistě není ale mým tréninkem!

9:00 – Jsem tu první, tedy až na maséra, ten tu asi spí, prý měl taky něco v tom prodeji nějakého bagru jako ten masér od fotbalu, tak si myslím, že se tady schovává před poldama

9:10 – u řeky na asfaltu si připravuji tréninkovou dráhu. Jak tu šplouchá voda, hned jsem se zasnil a vzpomenul si na vůni Brizbejn. Pěkně jim tam dám i za cvik žabáky … počkat budu tomu říkat klokani ať to zapadá do mé filozofie

9:30 – už je vidím, jak se trousí, jak kachny, zvolám tedy nahlas „loss, loss“ to abych se zavděčil koučovi a mohl se tak u nás cítit jako doma. Na to, že já jsem vstával před hodinou, oni vypadají hůře. Asi jim trošku protáhnu pérka, vačnatcům.

9:40 – zaslechl jsem, že by měl být po tréninku ještě video rozbor zápasu, navrhl jsem, že hned po, bychom si mohli pustit výborné DVD s filmem Austrálie. Oh Brizbejn, to už jsem opět zasnil, takové ranní multisnění. Film neprošel.

10:00 – tak už je tu mám všechny pěkně před sebou. Popisuji jim dnešní trénink a navrhuji, že rozběhání by bylo lepší po rukou, že nám to blíže navodí pocit mé filozofie tréninkových dávek a budeme zase trošku blíže Brizbejn,ach jo, už nesmím dneska snít nebo nic neudělám.

10:03 – potřeboval bych už vypadnout, přeci jen jsem tady trošku déle a mám nasmlouváno zase něco jiného, ten doktorát se sám neudělá. Jak jen to udělám, no přistoupíme k tréninku a ono se to nějak ukáže.

10:20 – předvádím cvik – klokan, z davu někdo, nevím kdo, zvolá „dyť jsou to žabáci, ne?“ to se mě dotkne, zakřičím „a že tys tam byl, co?“  Najednou je ticho, jo holt mám respekt.

10:30 – tak už mi necvičí dva, zkusili ty moje klokany a pak někdo něco zamumlal o kolenech. Nechal jsem je sednout, ale ať se koukají na ostatní. No lámu si tím hlavu, přeci není možný, že je takový rozdíl jestli dělá klokana 60ti kilový, a nebo 100 kilový? No nevím. Asi jsem je neměl nechat dělat tu první sérii po rukou. Stejnak to hrajou, můj trénink je přeci nejpokrokovější.

10:32 – tak už necvičí další dva. To nevypadá dobře. Myslím, že fakt simulujou.

10:39 – odpískávám trénink a navrhuji zbytek kondičky dohnat v sauně, pro tuto metodu má vždy slabost Péťa Trailer a díky ní taky skvěle zvládnul svou poslední sezonu coby profihráč. Klukům dávám do sauny sebou kiwi a připomínám, že je to nejlepší ovoce co znám.

10:40 – potkávám se s koučem, na dotaz „Je, alles v ordnugu? Und, kdy budou kann spielen?“ Odpovídám „Ja, ja, ja, was ist loss, was ist das“ To je totiž jediná věta co si ještě pamatuji z diskotékových večírků a kroutím hlavou, jako že hráči asi budou brzo fit, tedy až jestli se jim ty kolena v sauně zregenerují.

10:45 – budu chvilku pozorovat zbytek týmu při práci na ledě.

10:46 – už toho bylo dost, musím zmizet, mám toho celý den ještě hodně…..

(…pokračování příště…)